Jsou plemena psů, jejichž srst téměř žádnou péči nepotřebuje. Ale i krátkosrstý pejsek uvítá, je-li občas s citem vykartáčován. Někteří tuto péči vnímají velmi pozitivně, je to chvilka strávená s páníčkem, a pokud je spojena s příjemnou masáží, pejsek jí přijímá velmi ochotně.
Základem péče je tedy pravidelné česání a kartáčování. Interval a délka této procedury jsou dány typem, délkou, kvalitou a stavem srsti, ale také pečlivostí a důsledností majitele psa.
Máte-li pejska dlouhosrstého s rovnou, nelínající srstí
( jorkšír, ši-tzu, lhasa apso, maltézáček apod.), je nutné jej minimálně 3x týdně důkladně vyčesat proti srsti kartáčem, abychom jej zbavili nečistot (větvičky, bodláky, zacuchaná místa …) a pak po srsti hřebenem „srovnat“ srst do správného tvaru. Nesmíme zapomenout zejména na srst za ušima, v podpaží, pod ocáskem a v oblasti slabin, kde se nejvíce cuchá. V případě, že je pejsek mokrý, necháme nejdříve srst uschnout a pak důkladně vyčešeme. Mokrou srst bychom česáním potrhali.
Vlastníte-li plemeno s kadeřavou srstí
(pudl, bišon, boloňáček, lvíček, havanský psík apod.), platí téměř to samé, ale před stříháním musíme pejska vykoupat a srst dobře natáhnout. Není totiž možné ostříhat pejska kudrnatého. Srst natahujeme během sušení fénem. Nejlepší je spolupráce dvou lidí. Jeden pejska přidržuje a češe kartáčem proti srsti, druhý fouká féném do česaného místa dokud není srst pejska všude zcela suchá a nezkadeřená. Takto připravený pejsek může být kvalitně ostříhán, ale také pokud je dobře vysušen, nedojde k tak rychlému zacuchání srsti.
Máte-li doma teriéra se srstí hrubou, pak se upravuje tzv. trimováním.
Trimování je odstranění odumřelé srsti jejím vyškubáním. Nezní to sice příliš věrohodně, ale je-li tato úprava provedena ve správný čas, citlivě a pravidelně, není zvířeti nijak nepříjemná. Naopak, odumřelá, nevytrimovaná srst psa svědí, dochází k jejímu nestejnoměrnému uvolňování, pes se drbe, aby se jí zbavil a může dojít i k vleklým zánětům kůže.
Trimování je jedna z nejpřirozenějších úprav srsti. Dříve se teriéři většinou „otrimovali“ v lese v trní, stará srst se v hustém porostu uvolnila a pes vypadal jako oškubaný (podobně jako bizon v ZOO když mění srst). Dnes nikdo nechce na vodítku škubánka, proto trimováním odstraníme odumřelou srst najednou. Musí ale být dobře „zralá“, tedy připravená se uvolnit.
Takto upravovaný teriér (ale i drsnosrstý jezevčík, knírač, kokršpaněl…) si zachová správnou barvu, strukturu a samočistící vlastnosti srsti.
Je-li tomuto plemeni srst ostříhána, většinou velmi změkne, zkadeřaví a ztratí výraznou barvu. Před úpravou trimováním NIKDY pejska nekoupeme, srst by pak klouzala a nebylo by možné ji upravit. Pejska doma jen důkladně vyčešeme a popř. umyjeme nohy a břicho, které se zpravidla ponechává delší, netrimuje se a upravuje se střihem.
